Vypracovat plán léčby, diskutovat pokyny a předpisy v běžných situacích

(Související role: EXP, COM, COL, LEA, SCH, PRO)

7. Vypracovat plán léčby, diskutovat pokyny a předpisy v běžných situacích

Tato EPA zahrnuje schopnost studenta nebo začínajícího lékaře vytvořit plán léčby na základě klinického hodnocení pacienta, diskutovat pokyny a předepsané léky s pacientem i týmem zdravotníků a zajistit, aby pacient rozuměl léčebnému plánu.

7.1 Vytvořit léčebný plán, který integruje informace získané z anamnézy, fyzikálního vyšetření, laboratorních testů a zobrazovacích metod, stejně jako preference pacienta; zahrnout do plánu léčby předepisování léků, fyzioterapii a rehabilitaci, dietní a životní rady, psychologickou podporu, sociální a environmentální opatření.

7.2 Používat klinické skórovací systémy a rozhodovací pravidla/protokoly k podpoře rozhodování (Bayesiánský přístup), kdykoli je to vhodné.

7.3 Zvolit přístup společného rozhodování při vytváření léčebného plánu, zohlednit preference pacienta při zadávání pokynů; zohlednit indikaci nebo žádost o doplňkovou medicínu; vypořádat se s odmítnutím léčby; prokázat porozumění aktuální situaci, přesvědčení a přání pacienta a jeho rodiny a zohlednit jakoukoli fyzickou závislost nebo kognitivní poruchy; reagovat vhodně, pokud pacient není schopen samostatného rozhodování.

7.4 Zohlednit specifický profil pacienta, například pohlaví, věk, kulturu, náboženství, přesvědčení a zdravotní gramotnost; zohlednit zranitelnost specifických skupin, jako jsou imigranti, pacienti s nízkým socioekonomickým statusem, dospívající.

7.5 Zajistit, aby pacient a jeho rodina rozuměli indikacím, rizikům a přínosům, alternativám a možným komplikacím léčby.

7.6 Porozumět a aplikovat koncept a základní prvky plánování pokročilé péče.

7.7 Prokázat vhled do emocionálních faktorů, které mohou narušovat komunikaci mezi lékařem a pacientem, a jejich zvládání.

7.8 : Poskytnout účinnou léčbu (medicínskou a technologickou) všech typů bolesti.

7.9 Předepisovat antibiotika pouze s jasnými indikacemi a s vědomím problematiky rezistence na antibiotika.

7.10 Vyhnout se zbytečným/nevhodným diagnostickým opatřením a léčbě.

7.11 Určit předpis a léčbu podle stavu pacienta a upravit ji podle hmotnosti, alergií, farmakokinetiky, farmakogenetiky („precizní medicína“), potenciálních interakcí s jinými léky a látkami, stavu těhotenství nebo komorbidit, legálních/ilegálních psychoaktivních látek, potenciálu sebepoškozování.

7.12 U pacientů s multimorbiditou upřednostnit opatření a léky; sestavit pokyny efektivně a účinně, ať už ústně, písemně nebo elektronicky.

7.13 Během následné péče podpořit pacienta v samosprávě; hodnotit a diskutovat dodržování léčby; diskutovat potenciální dopad nedodržení léčby, zejména u pacientů s kognitivní poruchou nebo neschopností rozhodování; pokud je to vhodné, použít motivační přístupy.

7.14 Zajistit kontinuitu a mezioborovou spolupráci při péči o chronické a multimorbidní pacienty.

7.15 : Aktivně konzultovat pacienta a rodinu ohledně rozhodování na konci života, s přihlédnutím k preferencím pacienta a přijatelným výsledkům; v případě potřeby zapojit duchovního nebo konzultovat etika v obtížných situacích.

7.16 Předepisovat opatření pro léčbu bolesti, paliativní péči a péči na konci života, s ohledem na případné pokročilé směrnice nebo žádost o „nezahájení resuscitace“.

Zdroje